1)Je to naposledy fakt
Končí rok a já si nebudu dávat žádný předsevzetí. Už když se podívám na svý dva nadraný nejlepší kamarády, vim že dávat si předsevzetí je zbytečný.
2)Tohle je z nouze a asi i možná z debility.
Hrajou U2, přichází post opilecká melancholie a já tomu jen nečinně přihlížim a s pobavením pozoruju fáze opilosti těch dvou.
3)Stačí mi to.
Dávno už si neléčim žal chlastem a nezahánim chmury.
4)Věci jsou prostě na hovno a člověk jim neuteče, maximálně se snaží přijít na jiný myšlenky daleko od míst, kde ví, že by ho to popadlo a byl by na to sám.
5)Noční můry, předzvěsti nejhoršího s nádechem zbytku naděje.
Tady jsme teď v jednom domě, na jedný lodi. Trojice nešťastnejch lidí, který každej léčí tu svojí nemoc jinak a tim dávají volnej průběh vzniku dalším nemocem.
Z U2 jsme přešli na Miley Cyrus.
I CAME IN LIKE A WREEEECKING BALL
Žádné komentáře:
Okomentovat